Jiří Duchek a keramika z Mutějovic

Jiří DuchekJiří Duchek – český kuchár a hrnčiar, publicista,
narodený v Prahe v roku 1970
Človek mnohých tvárí, muž jednej ženy a otec dvoch detí

Sám o sebe hovorí:
„Žiji a pracuji na venkově v Mutějovicích u Rakovníka. V krajině všemi živly roztančené, krajině vonícího chmele a červené hlíny, kamenů-menhirů a kamenných řad, stařičkých bukových lesů …
V krajině bezpočtu vodních pramenů, ležící na úpatí pohoří pojmenovaném zcela hrnčířsky Džbán, hluboké a přetékající duchovní krajiny.

Nejraději pracuji se surovými přírodními materiály, co je posbírám cestou a s živým plamenem ohně v pecích vytápěných dřevem, které postavím. Vodu chytám do sudů přímo z oblohy. Dám na rady větru. V práci pak postupuji po stopách, jako stopař, hledač …

Moje dílo se uzavírá květinou ve váze, v plnosti talíře na prostřeném stole, s čajem kouřícím v hliněné misce… tam někde u vás „doma“, to je to pravé místo! Tam vidím šťastné svoje „hlíněné“ děti. A to je také ten nejprestižnější výstavní prostor …“

Vyznanie

(poskladané z fragmentov Duchkových hrnčiarskych textov „Hliněný panáček“)

Od počátku putuje s větrem, voda ji unáší, údolí skrývá, za návětrnou stranou hor odpočívá. Prodlévá na mořském dně, v náruči oceánů, pod povrchem i hluboko v útrobách země, nežli bude opět vyvržena, obnažena, unesena.
Voda ji rozmělňuje, mráz drtí, vítr vysušuje, žár přetavuje.
Život ji hněte a čas jí dopřává zrání.
Můžeš v ní číst jako v knihách, o stvoření světa, o časech, létech a dnech, o životě i smrti, vše je v ní vepsané, jako obrázkovým písmem na hlíněných tabulkách.
Jak snadné je se jí zmocnit.
Můžeš s ní naložit podle svého uvážení, zanechat v ní svou stopu.
Zastihneš-li ji připravenou, ochotně vydá svá tajemství, požádáš-li ji pak, neodmítne.
Dotkneš-li se jí, odpoví ti.
Skrze ni poznáš svého Stvořitele a nakonec v ní poznáš i sám sebe, neboť ty sám jsi hlína.

Keramika z Mutějovic

Hrnec
i pec
i já

nádoba hlíněná

Hrnčíř – ten věčně zablácený podivín, jemuž bylo svěřeno největší tajemství Země, tajemství stvoření. Dělník neúnavný, od slunka do slunka vede svůj nekonečný zápas se všemi živly světa, aby mohl na druhý den znovu říci „zde jsem“. Dobrý služebník. Zrána hravé děcko skotačivé kůzle, s polednem pak starostlivý otec ochránce stád, k večeru usedá rozvážný stařec s pohledem upřeným do budoucna.

Jiří Duchek

Hlína – prach ze země, vodou oživená, přetvořená a opět zformovaná pro nové poslání. Znovu vysušená v křehkou  připomínku pomíjivosti všech věcí světa. Nakonec vypálená plamenem ohně. Žárem, který zkušuje charakter a proměňuje  kvalitu bytí, obléká nový šat a utvrzuje k dokonalé existenci, věčné radostné službě svému stvořiteli.

Hrnčírna Mutějovice

Pec – dívka do níž byla zaseta naděje budoucích věcí. Žena pokorná, tichá služebnice, nositelka života, matka skrze níž přicházejí na svět milované děti. Ta, které je třeba láskyplné péče a citlivého zacházení.

Golem

… hrnčíř si tedy řekne hlíně o nádobu a hlína zase hrnčíři o svůj tvar, hrnek pak o tvar ouška, zdobení je poselstvím a oheň dá nakonec všemu své požehnání. Na všem však spočívá ruka hrnčířova, jako ruka starostlivého otce.

Keramika z Mutějovic

O čajových miskách

Miska, dvě spojené dlaně – odvěký postoj prosebníků, symbol přijímání, znamení pokory, odevzdanosti a očekávání. To je první, co mě napadá, když beru do rukou malou nenápadnou čajovou misku.
Chvíli ji hýčkám v dlaních, obracím, konečky prstů se dotýkám na mnoha místech, ohmatávám, potěžkávám, vnímám nekonečné křivky tvaru a strukturu jejího povrchu.
Země se otáčí.
Jako by se mi v rukách usadilo všechno jsoucno.
Cítím bytostné propojení se zemí, s přírodou.
Očima pozoruji tu jezerní krajinu a poklidnou hloubku hladiny v jejím středu.
Čajové lístky se otvírají.
Uklidňuje mě to.
Když ji pak střídavě přikládám k ústům, květnatá vůně čaje přivolá do času ukryté vzpomínky a pocity.
Čajové lístky tančí svůj vznešený tanec a já se místy ztrácím v čase a prostoru.
Hřejivý pramínek pomalu proniká do samotného středu mého těla i mojí mysli.
Cítím hluboké obecenství.

Keramika z MutějovicMiska je symbol – archetyp

Miska je jenom půl plánu
a přesto ji shledáváme celou.
Neschází jí nic z toho, co dělá nádobu nádobou svrchovanou.

Avšak už její tvar vyjadřuje zjevnou polaritu.
Zvláště, představíme-li si ji ideálně
jako půl koule.

Je-li zcela naplněna, pak ovšem tvoří sama v sobě dokonalý celek,
nic neschází, nic nepřebývá.
Je tedy sama svou mírou vrchovatou.

Přitom je její postoj nanejvýše vstřícný.
Otevírá se stejnou měrou k přijímání,
jako se sama sebou nabízí k rozdávání.

„Stejná je ale levá i pravá miska vah“.
A jenom jedna je hladina ve spojených nádobách.

Čajová miska žije svým vlastním životem a postupně v čase a prostoru sílí a formuje se i její individualita. Zraje.
Někdy spjatá s konkrétním člověkem jindy sama uprostřed všehomíra, podobně jako všechna silná místa kolem nás, v jejichž paměti jsou uloženy události malé i velké a do nichž se nesmazatelně otiskuje naše přítomnost, myšlenky a naše činy.

V bruchu Golema

Naložená pec

Jiří Duchek

Text: Jiří Duchek
Foto: Dano Kurek a archív Jiřího Duchka

 

NOMAD TEA E-SHOP

Čaj a keramika